Foto: cs.wikipedia.org
Václav Neckář. Charismatický zpěvák s báječným melodicky chytlavým hlasem. V 60 letech byl idolem mnoha dívek a žen. V této době byl tím nejlepším co mohla česká populární scéna posluchačům nabídnout. Některé jeho hity nestárnou a lidé si jeho písně notují dodnes. Jaká byla vlastně Neckářova cesta mezi hudební špičku?
Václav a Jan Neckářovi zasvětili svůj život divadlu. Oba bratři se narodili v Praze na Žizkově. Téměř od dvou let v Ústí nad Labem, kde oba bratři vyrůstali, pořádal Václav Neckář se svým bratrem koncerty dětem pod pavlačí. Václav zpíval a Jan hrál na harmoniku. Divadlo se oběma bratrům na čas stalo druhým domovem.
Václav vystupoval v ústecké opeře. Zde zpíval první dětské role. Václav dokončil studium gymnázia a bylo mu jasné, že se nadále bude věnovat divadlu. Přihlásil se proto na DAMU, kam ho po třech neúspěšných pokusech nepřijali.
Neckářovi však bylo nabídnuto angažmá v divadle Alfa v Plzni. V Praze se začalo proslýchat, že v Plzeňském divadle Alfa vystupuje znamenitý zpěvák.
V roce 1965 dostal nabídku od TOČRU neboli tanečního orchestru Československého rozhlasu. Chtěli po něm, aby společně nahráli s Václavem písničku Ze soboty na neděli. Píseň I vám jednou bylo sedmnáct zná snad každý Čech.
Skladba Tu kytáru jsem koupil kvůli tobě, je zajímavá tím, že byla použita hned ve dvou filmech, které od sebe dělí téměř čtyřicet let. To jen dokazuje, že zpěvákova tvorba je po tolika letech stále aktuální.
Roku 1965 dostal Václav Neckář angažmá v Rokoku a zde také poznal zpěvačku Martu Kubišovou.
Kritiky byl označen mírně kultivovaným hříbětem za mikrofonem aneb zpívající Vladimír Pucholt.
V roce 1966 měla premiéru hra Čekání na slávu. Zde se poprvé setkala pěvecká trojice v seskupení: Václav Neckář, Marta Kubišová a Helena Vondráčková. Deska vyšla v době, kdy do kin přišel film Ostře sledované vlaky. Neckářova tvorba vycházela většinou na malých deskách.
Václav měl úžasný herecký a komediální talent. Díky němu mohl vytvořit řadu zajímavých filmových rolí. Neznámější je asi role natočená v roce 1967. V pohádce Šíleně smutná princezna si zahrál prince. Zde také zaznělo plno jeho písní.
V roce 1968 se předvedlo několik Československých zpěváků na veletrhu Midem ve Francii. Když nastoupila na scénu trojice Kubišová, Vondráčková, Neckář obecenstvo doslova zdvihli ze židlí. Největší úspěch tehdy měla skladba Hej, pane zajíci. V té době se zrodilo trio zvané Golden Kids. Od té doby se trio dokonale doplňovalo. Ve Václavově hlase byl slyšet smích, Marta měla zase ve svém hlase slzy a Helenka to uzavírala svým hlasem plným slunce.
V roce 1969 se Golden Kids znovu vydalo na festival do Francie. Jenže v té době zasáhla politika. A tak se stalo, že francouzská televize nastříhala krátké ukázky z Prahy se sovětskými tanky. Trio se kvůli tomu předčasně vrátilo domů.
V roce 1970 se objevily údajné choulostivé pornografické fotky Marty Kubišové. Bylo zřejmé, že šlo o podvrh nebo fotomontáž. Nicméně kvůli tomu, kdo tyto snímky pořídil se podařilo dostat skupinu Golden Kids z jejího výsluní.
V roce 1971 vstupovala Československá populární hudba do nové etapy. Toto období nebylo příznivé pro rockové kapely. Netrvalo to dlouho a vznikla kapela Bacily. Zde začal vystupovat s Václavem, také jeho bratr Jan. Složení kapely se v počátcích kariéry měnilo.
V sedmdesátých letech bylo běžné, že zpěváci převzali do svého repertoáru některé zahraniční skladby. Nikdo tehdy neřešil, zda jsou k písním autorská práva.
Pro zpěváky v té době bylo zajímavé vystupovat v německé demokratické republice v pořadu Ein Kessel Buntes. V Německu si lidé oblíbili píseň pro Joriku, jejíž melodii složil Petr Hapka.
Koncem října 1974 dostal Jan dopis od ředitele Progokoncertu, že již nebude vyřizovat žádné jejich zahraniční zájezdy.
Co se vlastně stalo? Proč Václav a Jan nemohli zpívat?
Václav se zmínil svému Litevskému kamarádovi a jeho manželce, že v Československu vše není tak růzové. Třeba Marta Kubišová má v Československu zakázáno vystupovat. Možná právě toto prohlášení způsobilo bratrům komplikace.
Znala, pana pána byl hit z roku 1975. Píseň zazněla ve filmu Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách. Byl to poslední duet s Helenou Vondráčkovou.
Vrcholem Neckářovi tvorby bylo dvojalbum Planetárium. U písně Sluneční vítr zpěvák musel přezpívat text. V jedné ze slok totiž stálo: Kdo ví, co nám tu schází, dveře a v nich klíč a chodba, jíž se vchází k jiným světům pryč. Jednalo se prý o návod k emigraci.
Album Planetárium bylo zakrátko beznadějně vyprodané.
V roce 1983 dosáhl Václav čtyřiceti let a stával se pomalu legendou.
V roce 1989 Bacily půjčují svou aparaturu při listopadových demonstracích .
V listopadu 2002 postihla Václava Neckáře mozková příhoda. Učil se znovu mluvit a zpívat. Někdo by čekal, že to bude konec zpěvákovi pěvecké dráhy. Neckář však pilně trénoval. Díky tomu vzniklo plno nových Neckářových písní. Jeho píseň Půlnoční se stalo přes noc doslova hitem. Tato píseň byla oblíbena zvláště u mladší generace. Na sociální síti youtube má jeho videoklip kolem dvou miliónů zhlédnutí.
Václav Neckář je legendou Československé populární scény a dodnes jeho písně oslovují všechny věkové kategorie.
Nejnovější komentáře